Drakobijec z Jablonce: Cesta k trůnu Lokte

Vlastimil Maňák seděl v sedle svého věrného koně Hromobijce a pozoroval hradby Lokte, jak se tyčí proti odpolednímu slunci. Byl to mohutný muž – ne však způsobem, jakým si lidé představovali legendární drakobijce. Jeho brnění muselo být vyrobeno na zakázku, protože žádné běžné by nevyhovovalo jeho zakulacenému trupu. Měl kulatý obličej s krátkým hnědým vousem, který jen zdůrazňoval jeho podbradek, a oči, které se při úsměvu proměnily v úzké štěrbiny.

„No, Hromobijci," řekl tiše svému koni, „konečně jsme tady. Město Loket, sídlo rady vladařů. Co myslíš, přijmou nás s otevřenou náručí, nebo se budou smát?"

Kůň zaržál, jako by věděl odpověď.

Vlastimil povzbudil zvíře a vjel do města hlavní branou. Hlídky na hradbách ho sledovaly podezíravě. Jeden z vojáků se naklonil k druhému a zašeptal něco, co vyvolalo tlumený smích. Vlastimil to slyšel – jeho sluch byl mnohem lepší, než by jeho vzhled napovídal.