Ztracené království

Eldrin stál na kopci nad vesnicí, kde prožil celý svůj život. Vítr si jemně hrál s jeho vlasy, když se rozhlížel po známé krajině, která se teď zdála být cizí a chladná. Jeho srdce bylo těžké, plné pochybností a obav. Už od rána nosil v srdci tíživou zprávu, kterou mu přinesl posel z hlavního města. Morgath, rádce krále, se chopil moci a království Aranthie stálo na pokraji propasti. Eldrin věděl, že nemůže zůstat lhostejný; jeho království ho potřebovalo.

Pomalu se otočil a vykročil směrem k lesu. Půda pod nohama mu dodávala sílu. Každý krok, který udělal, byl krokem od jeho dosavadního života – do neznáma plného nebezpečí, ale i naděje. Před odchodem se rozloučil s několika blízkými přáteli, jejichž tváře se mu vryly do paměti jako připomínka toho, za co bojuje.

Les byl tichý, jen občasný zpěv ptáků narušoval jeho klid. Eldrin se procházel mezi mohutnými stromy, jejichž koruny tvořily přítmí, jako by ho les chtěl skrýt před zraky nepřátel. Myslel na legendy o starých čarodějích a moudrých bytostech, které údajně žily v těchto končinách. Jako by ho volání osudu vedlo, pokračoval hlouběji do lesa, až došel k malé mýtině.

Na mýtině, uprostřed kruhu starobylých kamenů, seděla žena